České plynárenství v létě přišlo o jednu ze svých výrazných osobností. Rudolf Novák spojil s oborem celý svůj profesní život, jeho zájem o plynárenství však zaměstnáním zdaleka nekončil. Byl odborníkem, kronikářem, popularizátorem historie, autorem odborných textů, přednášejícím i jedním z lidí, kteří stáli u zrodu Plynárenského muzea v Praze-Michli.

Jeho profesní cesta začala už v roce 1959 v technických službách národního podniku Benzina, kde se věnoval propan-butanu. Po organizačních změnách na počátku šedesátých let přešla tato agenda pod Středočeské plynárny Praha a Rudolf Novák se od roku 1961 stal jejich zaměstnancem. O něco později se jeho pracovištěm stal michelský areál, s nímž pak zůstal úzce spojen po velkou část svého profesního života.

Od svítiplynu po současnost

Do plynárenství přitom nastupoval ještě v době, kdy se v Michli vyráběl svítiplyn. Jako plynárenský kontrolor nepracoval pouze od stolu – jeho působištěm byla Praha i další části středních a jižních Čech. Kontroloval plynové generátory, plynová hospodářství čistíren odpadních vod i zařízení na propan-butan. Během své kariéry tak mohl zblízka sledovat zásadní technologické proměny oboru včetně postupného útlumu výroby svítiplynu v michelské plynárně, která definitivně skončila v roce 1975. Začátkem 90. let byl ředitelem závodu Rozvod plynu Praha, podílel se na vytvoření modelu odborného plynárenského vzdělávání.

Jeho odborné znalosti měly podstatně širší dosah. Více než třicet let působil jako soudní znalec v plynárenství, přednášel historii oboru studentům VŠCHT a ČVUT a napsal řadu odborných i popularizačních publikací. Jeho jméno nesly stovky článků v odborném tisku. Vedle psaného slova se věnoval také dokumentování plynárenského života fotografiemi a po mnoho let patřil k aktivním členům Českého plynárenského svazu.

Duchovní otec Plynárenského muzea

Mimořádnou stopu zanechal v oblasti plynárenské historie. Významně se podílel na vzniku Plynárenského muzea v areálu Pražské plynárenské v Michli, které bylo otevřeno 30. března 1999. Jeho expozice dnes připomíná vývoj výroby, skladování, dopravy, rozvodu, měření i využívání plynu a současně uchovává řadu historických dokumentů, přístrojů a modelů.

Právě s Rudolfem Novákem je spojen také jeden z pozoruhodných příběhů muzea – záchrana části modelu michelské plynárny z roku 1937. Model, původně vytvořený pro výstavu Plyn, voda a zdravotní technika, se později ztratil. Při budování muzea však byly Muzeu hl.m. Prahy objeveny neevidované části, které se ukázaly jako jeho pozůstatky. V roce 2008 se nově zrestaurovaný a doplněný model stal součástí stálé muzejní expozice. Rudolf Novák tehdy patřil k lidem, kteří dokázali z jednotlivých dochovaných fragmentů znovu poskládat část historie michelské plynárny.

Skvělý vypravěč, nadšený sportovec

Plynárenství pro něj nebylo pouze profesí. Zajímal se o jeho techniku, lidi i minulost a dokázal o nich vyprávět způsobem, který oslovoval odborníky i širší veřejnost. Kolegové a přátelé jej znali také jako člověka s mimořádnou zásobou příběhů a anekdot, vášnivého fotografa a kronikáře. Vedle oboru měl rád turistiku, horské kolo a po řadu let také vodní lyžování a windsurfing.

Po více než čtyřiceti letech profesního působení sice odešel do důchodu, od plynárenství se však ve skutečnosti nikdy nevzdálil. Dál pomáhal uchovávat jeho historii, předávat zkušenosti a připomínat osobnosti i události, na které by se bez podobných nadšenců snadno zapomnělo.

Odchodem Rudolfa Nováka ztratilo české plynárenství nejen zkušeného odborníka, ale také jednoho ze svých nejvýraznějších pamětníků a popularizátorů. To, co během desítek let zaznamenal, napsal a pomohl uchovat, však zůstává součástí paměti oboru i pro další generace.