Využití obnovitelného vodíku se poprvé objevilo jako politický cíl EU v roce 2020, kdy Evropská komise vydala (v podobě takzvaného sdělení Komise) Vodíkovou strategii EU. Od roku 2020 otázka využití obnovitelného vodíku postupně pronikala do řady oblastí, zejména však do politiky dekarbonizace a energetické bezpečnosti.

S cílem podpořit výrobu a využití obnovitelného vodíku přijala Evropská komise, respektive Evropská unie řadu opatření legislativní a nelegislativní povahy. V současné době tvoří unijní vodíkový ekosystém více než desítka legislativních a nelegislativních aktů. Nová Evropská komise, která nastoupila na konci roku 2024, deklarovala, že v podpoře výroby a využití obnovitelného vodíku v členských státech EU bude pokračovat. Od roku 2020 tak můžeme pozorovat rozvíjející se vodíkový regulatorní rámec EU.

Grafické shrnutí existujícího vodíkového ekosystému EU

Vzhledem k tomu, že vznikají další a další unijní normy, které mají navíc různou právní povahu a ne vždy se týkají výhradně vodíku, nebo se jedná o normy takzvaného lex specialis, začíná být politicko-strategické i legislativní prostředí EU pro oblast výroby a využití vodíku komplikované a nepřehledné. Ve snaze zpřehlednit vznikající unijní legislativní prostředí a pomoct zájemcům o obnovitelné plyny, zejména vodík, v ČR pochopení vzájemné provázanosti strategií a norem, které upravují výrobu a využití (obnovitelného) vodíku, jsme vytvořili přehledné grafické shrnutí existujícího vodíkového ekosystému EU. Vizualizace strategií a legislativních a nelegislativních opatření EU je doplněna tabulkou s aktivním odkazem na konkrétní normu v českém jazyce, tak jak byla publikována v Úředním věstníku EU.

Pokud se podíváme na vývoj vodíkového hospodářství v EU od roku 2019, zjistíme, že se v současné době nacházíme v bodě zlomu. Ve druhé polovině roku 2024 byly zveřejněny tři významné zprávy, hodnotící vývoj vodíkového hospodářství EU: Draghiho zpráva, zvláštní zpráva Evropského účetního dvora a zpráva agentury ACER. Tyto zprávy se shodují na tom, že původní plány Komise v oblasti vodíku byly příliš optimistické a ambiciózní a vyzývají Komisi, aby realisticky přehodnotila (zmírnila) jak cíle v oblasti vodíku, tak politická a regulační opatření.

Draghiho zpráva: Splnění klimatických cílů vs. konkurenceschopnost

Pokud se podíváme na zřejmě nejvýznamnější z výše zmíněných dokumentů, tedy na analýzu, kterou připravil tým bývalého italského premiéra a šéfa Evropské centrální banky Maria Draghi na žádost Komise, pak zpráva mimo jiné analyzuje dopady cen energií na konkurenceschopnost evropského průmyslu a zabývá se evropskou schopností dosáhnout svých klimatických cílů a závazků při současném udržení konkurenceschopnosti a globálního postavení EU. Tato otázka se neobjevuje jen na půdě Komise, ale řeší ji i řada členských států. Přechod na čisté zdroje energie prodražuje vstupy evropského průmyslu, což snižuje jeho konkurenceschopnost.

Ačkoli Draghiho zpráva pojednává o řadě sektorů evropské ekonomiky, zde se zaměříme na témata související s obnovitelným vodíkem. Zpráva zdůrazňuje, že vodík bude důležitý pro dekarbonizaci těžko elektrifikovatelných odvětví. Říká také, že pro konkurenceschopnost Evropy a růst jejího inovačního potenciálu bude významné regionálně koncentrovat inovační a dekarbonizační opatření, například v podobě vodíkových údolí.

Nízkouhlíkový vodík může pomoci s dekarbonizací průmyslu

Analýza doporučuje volit takové cesty, které by dosáhly dekarbonizace nákladově efektivním způsobem s využitím technologicky neutrálního přístupu. Podle analýzy by cesta k dekarbonizaci EU měla zahrnovat obnovitelné zdroje energie, jadernou energii, vodík, bioenergii a zachycování, využívání a ukládání uhlíku.

Zpráva také uvádí, že rozvoj využívání čisté energie nenastane, pokud se nezvýší tempo povolování instalací a nebude posílen systém finanční i nefinanční podpory projektů čisté energie. Zpráva opakuje mnohé deklarace a závěry Komise ve vztahu k obnovitelnému vodíku, zásadně se nicméně odlišuje ve zdůraznění role nízkouhlíkového vodíku. Zde zpráva doporučuje, aby se právě nízkouhlíkový vodík stal přechodnou, nákladově efektivní cestou, jak podpořit dekarbonizaci evropského průmyslu za současného udržení jeho konkurenceschopnosti.

Diskuse o směřování vodíkové politiky EU bude zásadní

Skutečnost, že se rozvoj vodíkového hospodářství potýká s problémy, naznačil i vývoj v několika evropských státech. Například norská společnost Equinor v září 2024 zrušila projekt výstavby vodovodního potrubí do Německa s odůvodněním, že poptávka po vodíku z obnovitelných zdrojů roste pomaleji, než se očekávalo. Ve stejném měsíci ze stejného důvodu oznámila dánská společnost Energinet, že odloží zavedení vodíkového potrubí mezi západním Dánskem a severním Německem o tři roky, z roku 2028 na rok 2031. V prosinci 2024 oznámila společnost Gasunie, která síť buduje, že plánovaná nizozemská národní vodíková síť bude oproti předchozím plánům o tři roky opožděna a dokončena bude až v roce 2033. Zprávy odborníků a informace o rušení a odkládání projektů naznačují, že je naléhavě zapotřebí zásadní diskuse o budoucím směřování vodíkové politiky EU.

V roce 2025 můžeme v rámci EU očekávat podstatnou diskusi o dalším rozvoji využívání obnovitelného vodíku. Tato debata je zasazena do širšího rámce veřejné konzultace, kterou vyhlásila Evropská komise pro přípravu nového delegovaného aktu, který bude mimo jiné definovat takzvaný nízkouhlíkový vodík. Výše zmíněný delegovaný akt má význam především pro země jako je Česká republika, jejich možnosti vyrábět obnovitelný vodík jsou limitovány klimatickými a fyzicko-geografickými podmínkami.

Vizualizace od HYTEP pomůže s orientací v problematice

Znalost legislativního prostředí a provázanosti jednotlivých legislativních i nelegislativních aktů je proto klíčová pro pochopení probíhající diskuse i formulace pozic České republiky k unijním vodíkovým aktům. Proto HYTEP z vlastní iniciativy připravil jednoduchý nástroj – vizualizaci unijního strategicko-politického a legislativního a nelegislativního prostředí a souvislostí mezi strategiemi, politikami a legislativními akty s názvem „Politicko-strategický, legislativní a nelegislativní rámec EU pro rozvoj vodíkového trhu“.

Materiál byl nejdříve poskytnut Ministerstvu průmyslu a obchodu, konkrétně zmocněnci ministra pro vodíkové technologie Petru Mervartovi, jehož kancelář vizualizaci rozeslala ředitelům odborů a sekcí MPO a také na české zastoupení při Evropské komisi. MPO dále sdílelo materiál prostřednictvím mailu se všemi členy Vodíkové koordinační skupiny, tedy stálé pracovní skupiny MPO pro realizaci aktualizované Vodíkové strategie ČR. HYTEP rovněž vizualizaci rozeslal všem svým členům (v prosinci 2024 se jednalo o 89 institucí a firem), a také ji sdílel na sociálních sítích.