Plyn začal v Havlíčkově Brodě stejně jako jinde. Stavbou obecní plynárny. Město chtělo původně v roce 1901 postavit elektrárnu, ale to se nezdařilo. Proto se nakonec radní o tři roky později shodli, že na stejném místě vyroste plynárna. V usnesení městské rady pod vedením starosty Eduarda Šubrta se uvádí, že „plynárna v městě našem bude zřízena jakožto podnik všeobecně prospěšný“.
Stavbu zadalo město vídeňské společnosti František Manoshek, která měla s výstavbou plynáren bohaté zkušenosti po celé tehdejší rakouské monarchii. Podmínkou ale bylo, že stavbu bude řídit český inženýr a pracovat tu budou čeští dělníci.
Nové povolání: plynmistr, roční plat 1600 korun
Plynárnu postavili v rekordní době za necelé čtyři měsíce. A stejně raketově rostl ve městě zájem o plyn. Ještě před spuštěním provozu 28. září 1904 se přihlásilo 122 zájemců, kteří chtěli odebírat plyn s celkovým požadavkem na 500 plamenů. Největším z nich byla Severozápadní dráha, která chtěla plynem osvítit svoje zdejší nádraží. Plynem se ale nemělo jen svítit. Mezi zájemci byla také místní nemocnice a tiskárna, kde si jako první pořídili plynový motor.
Vedoucím plynárny se stal Karel Patáč, kotlář a zámečník. Nový plynmistr měl k ruce jednoho montéra s pomocníkem a čtyři topiče. Ti se starali o dvě pece, ve kterých se z uhlí vyráběl svítiplyn. Vedlejšími produkty výroby byl koks a dehet.
Jedna pec byla pětiretortová a druhá tříretortová (s vodorovnými retortami systému Gareis). Výraz retorta označuje komoru určenou k suché destilaci, a to například při výrobě svítiplynu. V retortách se kromě plynu může vyrábět částečně odplyněné retortové uhlí (kovářské uhlí) nebo také dřevěné uhlí.
Dalšími technologickými zařízeními bylo chlazení plynu, mokré a suché čištění a plynojem.
První plynmistr vydržel na svém místě dlouhých sedmatřicet let. Jeho oddanost plynařině prokazuje i zmínka ze zápisu městské rady z roku 1924, kde si plynmistr posteskl, že dvacet let neměl prakticky žádnou dovolenou.
Budiž světlo? Budiž teplo
Plynem se však hlavně svítilo. Pouliční osvětlení každý večer rozsvěcovali lampáři. Plynem se svítilo i například v městském divadle. Protože byl zájem o plyn skutečně velký, už v roce 1912 radní rozhodli o rozšíření plynárny o další osmiretortové pece. Celkem bylo pro výrobu k dispozici šestnáct retort.
Plynárna přinášela lidem jistotu i v těžkých časech. Zatímco ostatního zboží bylo během první světové války pomálu, plyn se v Havlíčkově Brodě nikdy během válečné doby nepřestal vyrábět a byl jedním z mála zdrojů dostupné energie. Jeho cena ale stoupala. Z původních 22 haléřů za kubík se cena svítiplynu vyšplhala až na 2,60 Kč.
Po první světové válce začala plynu konkurovat elektřina. Od roku 1920 přecházelo město na elektrické veřejné osvětlení a plyn hledal nové uplatnění. Proto se na něm začalo víc vařit a také víc topit. Uplatnění našel hlavně v průmyslu.
V roce 1940 měla místní síť už 12 602 metrů a k plynu bylo připojeno přes 850 odběratelů. Plynárna vyrobila za rok 250 tisíc kubíků svítipylnu. Topičů začalo pracovat v plynárně osm. V roce 1941 dokonce uvažovali v havlíčkobrodské plynárně o postavení plynové plničky pro automobily, protože válka omezila dostupnost benzínu. Z plánů ale nakonec sešlo. Během války docházelo taky ke zkracování dodávek plynu. Denně proudil plyn k odběratelům jen tři až pět hodin.
Plynárna chce růst
Ještě během druhé světové války se začalo pracovat na modernizaci závodu. Novou technologii objednalo město ve Škodových závodech v Hradci Králové. Válečná výroba ale rekonstrukci nepřála a nového zařízení se plynárna dočkala až na konci roku 1945.
Ve stejném roce byla městská plynárna znárodněna a přešla pod Východočeské plynárny v Pardubicích.
Přichází novinka: zemní plyn!
Svítiplyn se v Havlíčkově Brodě vyráběl do roku 1959. Pak byla výroba ukončena a svítiplyn přicházel do města z nedaleké Jihlavy (plynárnu v Jihlavě postavili už v roce 1871). To trvalo až do roku 1968. Pak město zásoboval dálkový plynovod ze závodu ve Vřesové v západních Čechách.
Ani tohle ale nemělo dlouhého trvání. Plynárenství šlo dál. Do Československa byl zprovozněn tranzitní plynovod z bohatých nalezišť zemního plynu v Sovětském svazu. Havlíčkův Brod byl mezi prvními městy, kde došlo k záměně svítiplynu za zemní plyn. Přechod na nový plyn ve městě probíhal v letech 1974 až 1975. Dnes už toho moc v místě bývalé plynárny ve Svatovojtěšské ulici nenajdete. Většinu stop odvál čas.
Plyn se v Havlíčkově Brodě znovu vyrábí
Historie plynárenství ale v Havlíčkově Brodě neskončila s příchodem zemního plynu v sedmdesátých letech. Ve městě se obloukem vrátili ke kořenům plynárenství a plyn se tady znovu vyrábí. V říjnu 2023 připojil GasNet v Havlíčkově Brodě k distribuční síti vůbec první čistírnu odpadních vod, která z odpadního kalu vyrábí obnovitelný biometan. Je to první výrobna svého druhu v České republice a obyvatelé Havlíčkova Brodu díky ní opět používají plyn, který si sami vyrobí.
