Aktuální číslo – 2/2019


INFORMATIVNÍ ČLÁNKY

  • Pohled na využití zemního plynu v dopravě v Německu
  • Problematika parkování vozidel na CNG v garážích v ČR
  • Perspektivy rozvoje CNG
  • Vodíková elektromobilita v ČR
  • Zkušenosti se CNG mobilitou v praxi – „vlhkost plynu“
  • Přehled modelů osobních vozidel na CNG na našem trhu
  • BioLPG a jeho potenciál
  • Příklady využití biometanu v Německu a Rakousku
  • Zájem o využití CNG v dopravě může mít i své stinné stránky
  • Tisková zpráva Bonett
  • Stručně
  • Časopisecká hlídka
  • Jezdíme na CNG – Nové plnicí stanice

Z ČINNOSTI ČPS

  • Kampaň na podporu CNG
  • Sympozium 2019
  • Plán tvorby pravidel praxe na r. 2019 – čistá mobilita a alternativní zdroje energie
  • Zasedání MARCOGAZ WG Emise metanu v Praze
  • Oslavy 100 let od založení ČPS
  • Rada blahopřeje
  • Vzpomínka na Petra Aleše

ODBORNÉ ČLÁNKY


Čistá mobilita z pohledu LNG

Ing. Václav Chrz, CSc.

Souhrn: Zkapalněný zemní plyn představuje pro střednědobou budoucnost ekologickou a ekonomickou alternativu pro nákladní a autobusovou dopravu. Má po naftě, benzinu a LPG stále ještě vysokou kompaktnost paliva pro umístění dostatečné jízdní zásoby na palubě vozidla a tedy velký dojezd. Pozici LNG mezi ostatními palivy se věnuje tento článek, stejně tak shrnuje zdroje LNG a představuje dopravní prostředky pro distribuci LNG. Pozornost je věnována také palubním palivovým systémům vozidel LNG, rozvoji plnicích stanic a LNG vozidel v Evropě. V závěru diskutuje plány na zavádění LNG v ČR. LNG jako palivo pro těžkou nákladní dopravu prochází významným rozvojem v Evropě a Česká republika stojí na prahu jeho intenzivního využívání. Tím se dosáhne významného zlepšení životního prostředí snížením emisí zdravotně škodlivých látek z těžké nákladní dopravy a snížení emisí CO2.

Vlhkost distribuovaného zemního plynu a příprava CNG

Doc. Ing. Václav Koza, CSc.

Souhrn: Zemní plyn distribuovaný zákazníkům smí obsahovat až 80 mg vody/kg plynu. Specifikace stlačeného zemního plynu pro pohon vozidel (CNG) definují přípustnou vlhkost plynu asi 4× nižší. I když distribuovaný plyn vyhovuje svým kvalitativním požadavkům s reservou, většinou překračuje maximální povolenou vlhkost pro přípravu CNG a vyžaduje pro použití na CNG nejen kompresi, ale i sušení. Článek definuje základ pro srovnání obou požadavků a ukazuje situaci na reálném příkladě distribuovaného plynu.

Biometan jako alternativa pro hromadnou a nákladní dopravu

Ing. Petr Novotný

Souhrn: Stejně jako elektřinu, i plyn je možné vyrábět z obnovitelných zdrojů. Tak zvaný obnovitelný zemní plyn, neboli biometan, se vyrábí úpravou bioplynu. Bioplyn vzniká rozkladem organického materiálu bez přístupu vzduchu v bioplynových stanicích. Zdrojem pro výrobu bioplynu jsou buď cíleně pěstované plodiny (hlavně kukuřice) nebo biologicky rozložitelné odpady. V České republice, přes její hustou síť bioplynových stanic, zatím však nikde biometan produkován není. Může za to nastavení provozní podpory na bioplyn, která se vztahuje pouze na kogenerační výrobu elektrické energie a tepla. Problémem takového řešení je ve většině případů nedostatečné využití tepla v místě jeho výroby, což snižuje efektivitu využití energie v bioplynu. Úpravou bioplynu na kvalitu zemního plynu lze vyrobit biometan a ten lze použít buď pro vtláčení do plynárenské distribuční sítě, případně přímo jako palivo pro vozidla s pohonem na CNG. Optimální konfigurace, která se osvědčila v zahraničí, je výroba biometanu zpracováním biologicky rozložitelných odpadů a jeho použití jako bioCNG k pohonu městských autobusů nebo vozidel městských služeb. V České republice byl tento koncept poprvé testován na konci roku 2018 v Brně.

Zušlechťování bioplynu pomocí katalytické methanizace: Power-to-Biomethane

Ing. Jan Kulas; Ing. Lukáš Polák, Ph.D.; doc. Ing. Tomáš Hlinčík, Ph.D.

Souhrn: Článek se zabývá využitím katalytické methanizace, jako alternativního způsobu zušlechťování bioplynu. V současné době je bioplyn zušlechťován na biomethan výhradně separací oxidu uhličitého. Nejvyužívanější metody jsou fyzikální a chemická absorpce, adsorpce nebo membránová separace. Velkou nevýhodou těchto metod je produkce oxidu uhličitého, který je dnes nejčastěji vypouštěn do ovzduší, což přispívá ke zvyšování jeho koncentrace v atmosféře. Další nevýhodou jsou investiční i provozní náklady na separační jednotku, které prodražuje výrobu biomethanu. Z těchto důvodu nachází katalytická methanizace nové uplatnění. Testovány byly čtyři modelové plyny při přetlaku 0,55 MPa. První modelový plyn sloužil ke zjištění aktivity a selektivity použitého katalyzátoru. Tento plyn obsahoval stechiometrické množství vodíku a oxidu uhličitého (4:1). Další tři modelové plyny obsahovaly bioplyn v poměru CH4:CO2 20:80, 40:60 a 60:40 a vodík ve stechiometrickém poměru k oxidu uhličitému. Z výsledů experimentálního měření vyplývá, že maximální produkce methanu bylo dosaženo při použití modelového plynu obsahující poměr methanu k oxidu uhličitého 60:40 při teplotě 340 °C, kdy molární zlomek methanu v produkovaném plynu dosáhl hodnoty až 0,98.

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací